Pluto</b>

(Pluto. Pořádal Okrašlovací spolek Sypejte ptáčkům. Disco club Cobra, Třebíč, 24. června 1999)

Zatímco na nedaleké plovárně lkal tmou folkový bard, Disco club Cobra zaplnilo vystoupení brněnsko-třebíčských planetky Pluto. Ještě že se neuskutečnil původní záměr Okrašlovacího spolku Sypejte ptáčkům udělat koncert právě na plovárně, neboť sálek se ukázal být pro zvláštní náladu plutovských písní tím správným místem. Drasticky ostříhaný zpěvák Václav Bartoš vyhlížel v přítmí ještě démoničtěji než ve svých vlasatých dobách a kapela působila jako naprosto sevřený celek, z něhož nic nevyčnívá, kde hudebně vyplněné plochy mají přednost před sólovými exhibicemi. Což platilo pro minimalistickou kytaru Petra Zavadila, pro dobře naladěného baskytaristu Tomáše Frölicha i pro bubeníka a chiefa Pavla Fajta. Ani na chvíli jsem nepochyboval, že ti čtyři odehrávají koncert jako řemen, přesto jsem několikrát zůstal paf, když mi Pluto zaznělo tak blízko jako žádná jiná planeta. Poprvé už ve třetím čísle, které Bartoš uvedl jako báseň Williama Blakea použitou v Jarmuschově filmu Dead Man. /Kromě zpěvu všimněte si i Vencova speakrování. Je naprosto přesné, žádné plky na víc./. Šamanské bubny, Indiáni a všechno, co k tomu patří. Stejně správnou trefou bylo i zhudebnění Popěvku na Cestě, který si kapela našla ve starých překladech eskymácké poezie Ladislava Nováka vydaných pod názvem Písně Vrbovýho proutku / SNKLU 1965 /. Při každém jejím čtení jsem si říkal, že by v ní byla řada textů pro nějakou rockovou kapelu. Pluto si vybralo můj nejoblíbenější a udělalo ho bezvadně. Téměř dvouhodinový koncert v "domácím prostředí" vrcholil dvěmi sériemi přídavků mezi nimiž došlo i na Flageolety / na prvním albu skupiny Pluto se mi líbí ze všech nejvíc / , v nichž Václav Bartoš stihnul odzpívat i part Ivy Bittové, pak kapela zopakovala " kultovní Tbilisi " to slůvko mi napověděl Tomáš, jinak ho nepoužívám / a na úplný závěr B lakeův Zázrak z filmu Dead Man.
Nečekal jsem, že mě Pluto tak dostane.